Proč jsou naše děti nesoustředěné…

Proč jsou naše děti nesoustředěné, podrážděné, agresivní, proč neprojevují cit a lásku? 

To je otázka, kterou si kladu již dlouhou dobu. Jsem přesvědčena, že společně najdeme způsob, jak toto změnit. Ve školství pracuji přibližně 33 let a tak mám i trošku zkušeností a především mě úžasně baví děti. Myslím si, že je nejvyšší čas měnit a změnit přítomnost, výchovu a vzdělání našich dětí a tím i změnit sami sebe. Dnes začnu asi tím nejčastějším a nenápadným fenoménem emociální, morální i mentální otupělosti a tím je „přátelství s moderními kamarády”.

Počítač, internet, mobilní telefon, televize – „moderní kamarádi“, kteří jsou dnes víceméně běžnou součástí našich domácností a děti přitahují jako magnet. Nemálo z nich pak s těmito „kamarády“ tráví denně více času než s vrstevníky z masa a kostí. Jak je každodenní sezení u obrazovek a monitorů ovlivňuje? Co by bylo fajn vědět, aby užívání těchto věcí neublížilo našim dětem teď v přítomnosti, a aby se tím v budoucnosti z původně „neškodného užívání věcí“ nestala  závislost, která život dítěte zásadně poznamená?

Snad každý z vás, rodičů, si v sobě nesete jistou míru obav z toho, aby se vaše dítě nestalo na něčem patologicky závislým, přičemž největšími závislostními strašáky dneška jsou bezesporu psychoaktivní drogy, tedy omamné látky. Nicméně v posledních letech se stále naléhavějším tématem stávají i takzvané nelátkové závislosti, z nichž některé představují významné riziko i pro děti a dospívající.

Hodně se mluví o determinaci raným dětství a symptomové rizikové projevované závislostní problematice. Dle mého názoru je opomíjen nejdůležitější faktor a tím jsou od narození dítěte rodiče a rodinné prostředí. Rodiče jsou dítěti přirozeným vzorem chování a život rodiny vštěpuje určitý vzorec chování. Zájmy rodičů, jejich schopnost se o dítě skutečně zajímat, jejich chuť trávit s dítětem čas, mít sami spektrum zájmů a dovedností, aby dítě přirozeně žilo v prostředí, které má širokou strukturu zdrojů, podnětů, v prostředí, kde se nosí aktivita a kreativita, kde vidí maminku, která je nezávislá a tvořivá, kde vidí tátovo zaujetí pro věci a třeba i to, že aby získal spokojenost nebo radost, tak překonává těžkosti – v takovém prostředí se dítě mnoho učí a dovídá. Souběžně s tím se učí i vzájemnému respektu a úctě, empatii, toleranci a dalším morálním vlastnostem člověka. Když dítě vidí chování svého vzoru v realitě, pak ho přijme jako správné. Rodiče jsou pro dítě vzorem. Což je veliká zodpovědnost. Protože jaké budou naše děti v dospělosti, tak se k nám budou chovat, tak nás budou mít rády a tak se třeba o nás i budou jednou starat. Zatím fenomén dnešní doby není moc příznivý. Otázka je, proč?

Realita dnešní doby je taková, že mnoho rodičů nemá možnost či chuť trávit čas se svými dětmi smysluplným způsobem, že se svým potomkům nevěnují z různých důvodů dostatečně, ba skoro vůbec. A tak odsunou dítě k počítači, koupí mu herní konzoli a televizi do dětského pokoje a do určité doby jim to přijde v pořádku. Nebo se vrací domů pozdě z práce a jsou rádi, když zvládnou s dětmi úkoly, večeři a odchod do pokojíku. Poptají-li se dětí, jak bylo ve škole, dostanou odpověď – dobrý. Poptají-li se, jak se měly, dostanou odpověď – dobrý. Poptají-li se svého milovaného dítěte, jak se měl, řekne – DOBRÝ. Nezdá se vám to divné? Pokud ne, pak se nabízí odpověď – dobrý. Ale tak to není, tyto odpovědi jsou naopak alarmující. Je-li všechno DOBRÝ, je něco špatně.

Po několika letech vy, rodiče, pak s údivem shledáváte, že vaše dítě nemá žádné zájmové aktivity mimo domov a nechce chodit ven. Dostáváte se do bludného kruhu zákazů, příkazů a boje s dítětem o čas trávený mimo televizní obrazovku, monitor počítače či displej mobilu.

Závislostní chování se projevuje v mnoha oblastech:

• Závislost na počítačových hrách
• Závislost na internetu (na některé z aplikací)
• Závislost na sociálních sítích
• Závislost na televizi
• Závislost na mobilním telefonu

Z Výzkumu životního stylu dětí (agentura Mediaresearch, LSS Děti 2011) vyplynulo, že sledováním televize tráví české děti v průměru přes tři a půl hodiny času každý den. Celých 89 procent z nich označilo sledování televize za jednu ze svých každodenních oblíbených aktivit, po kterých sáhnou, aby zahnaly nudu.

Zanedbatelný není fakt, že téměř polovina dětí ve věku 4–14 let má televizi dokonce ve svém pokoji. Není překvapující, že pasivní zábava u televizní obrazovky patří u nás k nejoblíbenějším rodinným činnostem, televize je dokonce nezřídka zapínána jen jako zvuková kulisa.

Vlivu televize na děti je v posledních letech věnována spousta pozornosti zejména ze strany pedagogů a dětských psychologů, ale i dětských lékařů. Ačkoli se ukazuje také zdravé působení tohoto média na malé diváky (například získávají užitečné informace), v míře, v jaké dnes děti televizní pořady sledují, převažují negativa.

K záporným stránkám televizní zábavy patří to, že děti u ní nemusí myslet, mluvit, jednat ani obracet stránky – a to je v procesu učení (nejen malých) dětí považováno za nutnost. Dítě při učení totiž potřebuje získávat aktivní zkušenosti. U předškoláků se proto nedoporučuje, aby sledovaly televizi více než hodinu denně (bez ohledu na typ pořadu). Malé děti navíc nerozlišují mezi reálnými a nereálnými situacemi – věří tomu, co vidí, chybí jim podstatné životní zkušenosti. Velké obavy vzbuzuje také násilí, které se v televizních pořadech pro nejmenší objevuje v hojné míře (zejména v kreslených groteskách), jeho vliv na malé televizní konzumenty – podle některých odborníků sledování násilných scén v televizi podněcuje projevy agresivity u dětí. Samostatnou kapitolou jsou pak televizní reklamy; děti nedokážou reklamu od ostatních pořadů odlišit – k tomu dochází až nejdříve okolo osmého roku věku dítěte.

INTERNET

Závislostní chování na užívání internetu se obecně definuje jako nadměrné používání internetu, které s sebou přináší do života jedince psychologické, sociální, pracovní či školní komplikace. Spíše než závislým na internetu se ale uživatel stává závislým na konkrétních aplikacích či činnostech, které „na síti“ provozuje – v případě dětí a mladistvých jde nejčastěji o on-line hry (viz dále) a komunikační aplikace jako chaty či sociální sítě.

Mezi nejčastější příznaky závislosti na internetu patří:

• ztráta kontroly nad užíváním internetu,
• nezvladatelná potřeba používat internet,
• abstinenční příznaky (nervozita, agresivita, podrážděnost, …),
• náhlé změny nálad,
• zanedbávání pracovních (školních) povinností,
• rezignování na původní koníčky,
• marné pokusy omezit časté používání internetu,
• fyzické potíže (bolest hlavy a očí, problémy s páteří).

Máte pocit, že některé příznaky u svého dítěte vidíte? Dítě samo na sobě si závislostní chování neuvědomuje. Je tedy na vás, abyste měli přehled zejména o tom, kolik času před počítačem tráví, abyste dokázali zavčas rozpoznat rizikové chování. Nelze stanovit žádnou přesnou časovou hranici, která je vhodná k vysedávání u počítačových her či internetu. Přesto některé prameny uvádějí jako nebezpečnou hranici 36 hodin zábavy a komunikace na internetu týdně – to je ovšem limit týkající se dospělých uživatelů.

POČÍTAČOVÉ HRY

O škodlivosti vysedávání u počítače,  zejména hraní počítačových her, se v odborných kruzích diskutuje neméně vážně jako o škodlivosti násilí v televizi a ve filmech. Za nejvíce nebezpečné jsou považovány hry, které zobrazují agresivní a nežádoucí chování, jež lze v běžném životě snadno napodobit a které vede k násilným činům (například kopání nebo bodání nožem do lidí). Je pravda, že vliv násilných obsahů v počítačových hrách, které děti hrají, je často hrozivý, ovšem ne všechny hry jsou plné násilí a krve. Zcela zásadní a v tomto ohledu nejdůležitější je proto výběr her.

Co se týče návykovosti on-line her typu RPG (z angl. role playing games), při nichž se hráč pohybuje ve fantazijním světě: návykové jsou hlavně proto, že se virtuální svět hry neustále vyvíjí, zvědavost proto hráče nutí se do ní vracet a zjišťovat, co se změnilo za dobu jeho nepřítomnosti. Podstatné je i to, že člověk komunikuje (písemně či prostřednictvím sluchátek a mikrofonů) s dalšími hráči a dochází ke vzniku virtuálních přátelství. Oblíbenost těchto her, kterých je nepřeberné množství, spočívá i v tom, že umožňují zúčastněným pohybovat se v prostředí, jež některé lidi fascinuje (například ve „středověkém“ prostředí ve fantasy hrách).

Za pozitivní stránky počítačových her je považováno to, že se děti učí s počítačem zacházet a budují si k němu kladný vztah. Kromě fantazijních her existují například také hry rozvíjející logické schopnosti dětí, u jiných se učí strategickému plánování a rychlému rozhodování, postřehu, orientaci ve složité situaci a hledání řešení problémů, koordinaci očí a pohybů rukou a podobně. Pokud byste u starších dětí chtěli zlepšit jejich cizojazyčnou slovní zásobu, doporučte jim zajímavou hru v angličtině.

DOPORUČENÍ PRO ZDRAVÉ UŽÍVÁNÍ:

• Hrajte hry společně s dítětem a potom si o nich povídejte. Pomáháte mu tím v rozlišování fikce od reality.
• Stanovte striktní limity, kdy může dítě hrát a kdy ne. Psychologové doporučují půl hodiny denně.
• Dohlédněte na to, aby si dítě po určité době udělalo přestávku – a během ní o hře mluvte.
• Zkuste dohlédnout i na to, aby dítě nehrálo hry u kamarádů.

TELEVIZNÍ A POČÍTAČOVÁ DOPORUČENÍ

• Televize by neměla u vás doma běžet celý den jako kulisa. Negativa účinků sledování televize závisí především na dávce.
• Děti by neměly sedět úplně blízko obrazovky, a hlavně ne stále.
• Vybírejte jen takové hry a pořady, které jsou věkově přiměřené a vhodné . Pak se dívejte s dětmi a povídejte si s nimi o tom. Budete tak rozvíjet jejich slovní zásobu a posilovat sociální vazby.
• Vypínejte televizi během jídla, raději si s dětmi povídejte.
• Vysvětlujte dětem, že to, co vidí na obrazovce, není skutečné.
• Počítače i televize mohou poskytnout relaxaci, když se používají s rozvahou.
• Nabídněte někdy dítěti čas klidu, kdy si může hrát u sebe v pokoji s hračkami, legem a podobně. Anebo mu nabídněte nejlépe sami sebe a vaše aktivní zapojení do her.